Tillandsie
Pokročilí botanici mohou hned zkraje namítnout, že tillandsie jsou také bromélie. Ano, víme. Tento rod broméliovitých rostlin je však svým způsobem života a tedy i pěstováním natolik specifický, že jej budeme i nadále běžně vyčleňovat jako samostatnou skupinu rostlin.
A když už jsme hned v úvodu u vyjasňování si pravidel, zastavme se ještě na chvílu u názvosloví. Většina světa používá latinské označení Tillandsia. Tím mají podstatně lehčí situaci než Češi se svým tvárným jazykem. Ujaly se totiž hned dva české názvy: jeden je, naštěstí již zapomenutý, výraz "kykatka". Více snad toto slovo komentářů nepotřebuje.
Pak tu máme počeštěný výraz tilandsie. Ten je již našim uším docela schůdný, je zde však jeden háček: rod se jmenuje po jednom studentovi botaniky jménem Tillands. A vyhodit mu z jeho jména jedno "l", nám přijde poněkud barbarské. Fonetická shoda a jazykové zjednodušení nemůže mít podle nás přednost před respektováním původních jmen. A jelikož nepoužíváme slova jako Vashington nebo Sydny ani Liné, budeme se na těchto stránkách držet počeštěného kompromisu tillandsie. Solidárně pak budeme stejně používat i názvy vriesea nebo billbergie (nikoliv občas vídané vrízea ani bilbergie).
Nikomu však tyto názvy nevnucujeme a jiná používání rovněž respektujeme. Jde jen o objasnění pojmů, používaných na těchto stránkách.
No, a když už jsme se tak rozpovídali o názvosloví, začněme vyprávění o tillandsiích u onoho studenta. Není to zas až tak nudná historka, jak by mohla na první pohled vypadat.
Carl Linné jednoho dne s akademickými kolegy cestoval na mateřskou univerzitu. Jeden z kolegů, jakýsi Elias Tillands, ovšem odmítl vstoupit na loď, kterážto byla v té době (stejně jako dnes) ve Švédsku poměrně rozšířený prostředek. Botanikova hrůza z vody byla taková, že jej ostatní kolegové mohli celou cestu pobaveně sledovat, jak běží s lodí podél břehu, něž by jen na jedinou chvíli vstoupil na palubu.
Linnému se chlapík vybavil v mysli ve chvíli, kdy poprvé spatřil tillandsie, tehdy samozřejmě jako neznámé rostliny, však se psal rok 1753. Rostliny, které rostly na kmenech stromů, v systematikovi vyvolaly dojem, že mají panickou hrůzu se jen dotknout země, snad také kvůli strachu z vody, stejně jako kdysi Tillands. Název pro nově popsané rostliny tak měl v tomto případě vědec hned - a rod Tillandsia byl na světe.
V rámci korektnosti dodejme, že Elias Tillands (1640 - 1693) to nakonec dotáhl na profesora medicíny a stal se ředitelem univerzitních sbírek léčivých rostlin v Åbo Botanic Garden. Po jeho smrti však unikátní sbírka zchátrala. K jeho smůle se navíc mezi tillandsiemi žádná léčivka nevyskytuje (pomineme-li ovšem výborné účinky na trudomyslnost při péči o sbírku našich rostlin).